top of page

Pepř a rakovina

Toto exotické koření používá takřka každý z nás. Co však o něm víme? Původní domovinou pepřovníku černého je Malabarsk pobřeží v Přední Indii. Pepř je součástí indické kuchyně již několik tisíc let. Pro Evropu ho objevili ve 4.století Řekové při výpravě Alexandra Makedonského. Pepř měl v antické kuchyni tak velkou popularitu, že se vyvažoval zlatem a stříbrem. Dnes se pěstuje v cel jihovýchodní Asii a v mnoha dalších tropických oblastech.

 

Pepřovník černý (piper nigrum) je vytrvalá dřevitá liána dorůstající výšky až do 15 metrů. Plodem je bobule, která má v době zralosti červen oplodí. Bobule se sklízejí 2x ročně.Plody se zpracovávají několika způsoby. Nezralé zelené se za mírné teploty suší, při tom dochází k oxidaci a jejich barva se mění na hnědočernou až černou. Výsledným produktem je černý pepř. Pokud se nezralé usuší prudce za vysoké teploty nebo ve vakuu, jejich barva zůstává zelená, vzniká tak pepř zelený. Zralé plody pepřovníku jsou červené a prodávají se jako červený pepř. Dále se může zralý červený pepř namočit do vody, odstraní se z něj červená slupka a výsledkem je pepř bílý, který má jemnou a zajímavou chuť.Pepř obsahuje silici a alkaloidy piperin a piperidin, které jsou příčinou jeho ostré chuti a vůně. Piperin má antioxidační a protinádorové účinky stejně jako alfa-pinen a alfa-terpineol, který se nacházejí v pepřové silici. Proti rakovině působí i kyselina alfa-linoleová.Toto koření podporuje chuť k jídlu, zlepšuje trávení a látkovou výměnu. Odstraňuje nadýmání, zlepšuje vylučování a léčí otravy způsobené závadnými potravinami. V roce 2008 zkoumali brazilští vědci alkaloid piperlonguminin, který se nachází v různých druzích pepřů. Zjistili, že už po sedmi dnech se u myší omezil růst nádorů o 40%, přitom nedošlo k poškození jater ani ledvin.

Please reload

bottom of page